Trocha historie
Nejprve je nutné vyjasnit pojem -
Infračervená termografie
Je to vědní obor, který se zabývá
analýzou rozložení teplotního pole na povrchu tělesa, a to bezkontaktním
způsobem. Úkolem termografie je analýza infračervené energie vyzařované
tělesem. Termografickým měřicím systémem lze zobrazit teplotní pole měřeného objektu,
ale pouze na jeho povrchu. Obor termografie se v širším měřítku rozvinul
společně s rozšířením infračervených kamer, pro které se obecně vžilo slovo
termovizní kamera, resp. termovize. Tento termín vznikl z názvu prvního výrobce
infračervených kamer, firmy Thermovision.
Na princip měření přišel fyzik
Max Planck.
Termokamery umožňují
zobrazit infračervené záření tělesa tak, aby jej bylo možné vidět
(vizualizace). Výstupem z termovizní kamery je infračervený snímek, odborně
termogram, resp. termovizní snímek. Radiometrické termokamery pak uživateli
umožní určit teplotu v jednotlivých bodech termogramu. Určení teploty však není
snadné, protože závisí na několika parametrech. Jeden z hlavních parametrů je
emisivita tělesa. Ideálně černé těleso má emisivitu 1, lesklá tělesa mají
emisivitu velmi malou (až 0,1). Malá emisivita tělesa většinou znamená menší
přesnost měření. Do měřeného zářivého toku tělesa totiž může značným způsobem
vstoupit zdánlivá odražená teplota, která ovlivňuje naměřený výsledek.
Jednou ze zvláštností
termovizního záznamu je skutečnost, že tepelné záření vyzařuje vše, tedy i
objímky objektivu, zobrazovací čočky a dokonce detektor sám. Aby se zabránilo
zobrazování nežádoucích "duchů" je nutno systém důsledné odclánět
nezářivými clonami, případně zajistit dodatečné chlazení detektoru.
Vzhledem k tomu, že materiál, ze
kterého je vyrobena čočka musí být propustný pro oblast vlnových délek
tepelného záření, tak sklo je pro tyto účely nepoužitelné. Termovize nevidí
skrze sklo. Čočky pro termovize jsou vyráběny z germania, nebo safíru, případně
dalších propustných materiálu.